Malhotská kaple

4. 4. 2018 20:41
Rubrika: Nezařazené

Je Velký pátek, den přísného postu, sedím v malhotském filiálním kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie. Lidé v Malhoticích říkají kaple, kostel je pro nás ve Všechovicích – farní kostel. Mše sv. se tady koná jednou za týden, bývají tady pohřby a v poslední době i svatby. V měsíci květnu se zde věřící schází k májovým pobožnostem, každou neděli také k podvečerní pobožnosti, malhotsky „modlení.“

Lidé žijící v Malhoticích, jsou na svou obec hrdí, rádi se do ní vrací, to stejné platí i o kapli. Paní, které se o ni starají, vynakládají velké úsilí na úklid, květinovou výzdobu a ostatní věci, které jsou ke slavení liturgie potřeba (dostatek petroleje v lampách, čisté ubrusy či žárovky ve světlech).

V roce 2016 proběhlo 100 let od posvěcení kaple, a to byla sláva. V některých okolních obcích by nad tím mávli rukou, ale v Malhoticích proběhla oslava se vší parádou. V kapli proběhl generální úklid, leštily se kalichy, stojany na svíčky a zvonky, řádně se vyčistily koberce, do čistírny se zavezly podsedáky z lavic a vymetl se prach ze všech koutů. Náš otec Vraťa poznamenal, že takový úklid zažil pouze při své primici v rodné vesnici. Jistý malhotský občan se ve svém volném čase věnuje historii obce, a tak se v poslední době více zaměřil na kapli a vydal k této příležitosti knihu. Slavnostní mše sv. proběhla v neděli odpoledne, kromě stávajícího pana faráře, přijali pozvání i bývalý pan farář a pak farář z vedlejší farnosti. Kaple byla vkusně ozdobena živými květy, na mši byli v uniformách oblečeni zástupci hasičů a myslivců. Na konci mše sv. byla požehnána kniha a následně odhalena busta P. Zamazala, který se velmi zasloužil o stavbu kaple. Při východu z kaple se rozdávaly koláče, které napekly malhotské ženy a program dále pokračoval v místním kulturním domě. Tam si lidé mohli prohlédnout fotoalba z obecních akcí a kroniky obce, zhlédnout videa z akcí, které proběhly. Celou slávu natáčela regionální televize z Hranic a přijeli i novináři z Hranického deníku.

Vrátím se ve vzpomínkách zpátky do kaple. Na levé i pravé straně kostela jsou 3 vitrážovaná okna, na nichž jsou zobrazeni světci a pod nimi jména těch, kteří dané okno zaplatili. Na straně levé je to sv. Bedřich od pana Fridericuse Bojakowského, sv. Terezie od žen z Malhotic a sv. Alois od mládeže z Malhotic. Na pravé straně je sv. Boromej od rodiny K. V. z Malhotic, sv. Alžběta od rodiny Kafarnikovy ze Zábřeha nad Odrou a sv. Jan Nepomucký od P. Jana Korčiana, kaplana ze Všechovic.

Naše kaple má 3 části. V první části – vstupní chodba a prostor pod kůrem. Ve vstupní chodbě se nachází kropenka na pravé straně a na levé straně pamětní deska o vysvěcení kaple. Kaple byla vysvěcen 8. prosince 1916. V prostoru pod kůrem je zpovědnice a nástěnka. Zdi v lodi kaple jsou lemovány obrazy křížové cesty, mezi jednotlivými obrazy jsou světla ve tvaru svíček. Nachází se zde na levé i pravé straně 7 dřevěných lavic. Na lavicích leží kancionály – zpěvníky k liturgii.

Obec Malhotice čítá asi 400 obyvatel, na mši sv. ve čtvrtek chodí okolo 30 lidí a každý tu má své místo. Některá místa postupem času osiřela, to když jsou lidé povoláni zpět k Bohu. Smutné je, že se tyto místa neplní mladšími věřícími. Moje místo při mši sv. je nalevo v první lavici. Když jsem bývala častěji na čtvrteční mši, četla jsem čtení nebo přímluvy, proto jsem sedávala a vlastně stále sedám tak blízko presbytáře. Dnes, když jsem doma u rodičů, ráda na mši zajdu a ze zvyku se chodím ptát i do sakristie, jestli není potřeba mého hlasu při bohoslužbě.

Presbytář má tvar půlkruhového výklenku, v levé části se nachází socha pražského Jezulátka a dřevěný ambon. Uprostřed stojí bílý mramorový obětní stůl, který je obvykle prostřen bílým ubrusem. V jeho levé části stojí 2 svíčky a mezi nimi je kříž, v pravé části jsou také 2 svíčky. V pravé části presbytáře je sedes, paškál a obraz milosrdného Ježíše. Za ambonem je vchod do sakristie a dále také zvonky a abak. Za obětním stolem stojí svatostánek. Ten je postaven na betelném šedém podstavci. Svatostánek střeží z každé strany anděl, dvojkřídlá dvířka svatostánku se otvírají klíčem a uvnitř se nachází Nejsvětější svátost oltářní (když je mše sv. před prvním pátkem v měsíci, je po mši krátká adorace s výstavem Nejsvětější svátosti). Na levé i pravé straně od svatostánku stojí ve stojanu 2 svíce a před svatostánkem je bez stojanu menší svíce. Na svatostánku je postaveno věčné světlo a za ním kříž našeho Pána.

V presbytáři jsou 3 okna, tentokrát jsou vitráže stejné – černý kříž se žluto-oranžovými paprsky. Na levé straně se nachází zazděné (nad vstupem do sakristie) a vitrážované okno. Na pravé straně jsou 2 vitrážovaná okna. Uprostřed je výklenek - přímo naproti vstupním dveřím. Ve výklenku se nachází socha Panny Marie držící Ježíška v náručí. Celá socha je žluto – hnědé barvy. Panna Maria sedí na trůnu, na hlavě má korunu s 12 hvězdami, rukama objímá Ježíška. Ježíšek je vyobrazen ve věku 1 roku, roztahuje ručičkama a kolem hlavy má svatozář. Pohled Panny Marie je upřen na Ježíška. Panna Maria je oděna v dlouhých šatech, jsou jí vidět jen palce pravé nohy. Pozadí výklenku je měděné. Výklenek je lemován bílým a světle hnědým pruhem. Kolem horní část výklenku se vine nápis Zdrávas Královno, matko milosrdenství. Spodní část výklenku je po obou stranách presbytáře ozdobena barokními anděly hrajícími na hudební nástroje.

Jak jsem již zmínila výše – patrocinium kostela je Neposkvrněné Početí Panny Marie, proto když člověk přijde do kaple, jeho oči upoutá socha Panny Marie. Svátek Neposkvrněného Početí připadá na 8. prosinec, kdy je v kapli, bez ohledu na den v týdnu, slavena mše sv., tzv. poutní mše sv. je v kapli slavena první neděli v říjnu. Kuoáry praví, že kdysi bývala tato říjnová nedělní mše v neděli v prosinci v blízkosti svátku Neposkvrněného Početí, ale jelikož už v té době bývá zima, tak se mše přesunula na první říjnovou neděli. Říjen je také měsíc zasvěcený Panně Marii, stejně jako květen.

Výzdoba kaple je z velké části složena z andělů a odpověď je velmi prostá. Patrocinium – Neposkvrněné Početí Panny Marie, v Bible čteme – anděl pozdravil Pannu Marii slovy: buď zdráva, milosti plná, Pán s tebou… Ano, je to anděl, kdo Panně Marii radostně zvěstuje, že právě ji si Bůh vyvolil, aby byla matkou Ježíše Krista. Proto je v naší kapli tolik andělů. Nápis Zdrávas Královno, matko milosrdenství je začátek mariánské modlitby.

Když jsem se podívala od ambonu do lodi a zadní části kaple, nad zadní částí je chóra podepřená dvěma dřevěnými sloupy. Uprostřed chóry je harmonium, na které se během mší hraje, na levé i pravé straně od harmonia jsou lavice. Celá kaple je ozvučena mikrofony.

O místu, kde obvykle v kapli sedávám, jsem se již zmínila, ale bylo tomu tak vždy? Respektive, kdo mě do kaple dovedl? Kdo mi to místo ukázal?

Byla to moje prababička Ludmila z tatínkovy strany, která s námi bydlela. Byla to velmi zbožná žena, a jak věřím, těší se již přes deset let z blízkosti Boží. Asi jako čtyřletou mě začala brávat na „májové“, sedávaly jsme ve třetí lavici od konce na pravé straně. Maminka vzpomíná, že jsem si vždycky oblekla sukýnku a halenku, vzala modlitební knížky „pod pažu“ a šla jsem. Moje jediná vzpomínka je na to, jak jsem jednou prababičce utekla a ještě jsem si do krve odřela koleno. Jinak jsem prý bývala moc hodná a prababička mě postupně začala brávat i na mše sv. Když už babičce začaly docházet síly, to už jsem chodila do základní školy, začala jsem chodit na mše i májové sama, a tak je tomu vlastně doteď. Asi od čtvrté třídy jsem se zapojila do četby, nejprve přímluv a pak i Božího slova. V době, kdy jsem byla na první stupni základní školy, nás na májové chodívalo vcelku dost děvčat. Měly jsem i básničky, které jsme přednášely na začátku pobožnosti a v přednesu jsme se  střídaly. Vedla nás a doprovázela na klávesy jedna starší kamarádka. Zpívávaly jsme také bavorské litanie. Dnes, když jdu na májovou, je to o dost jiné. Básničky se ztratily, z děvčat jsem zůstala jediná, jen ty litanie se stále zpívají a na klávesy už se doprovázím sama. Řady modlících se věřících také prořídly. Věřící mě na májové vidí velmi rádi, jednoručně doprovodím i mariánskou píseň, kterou zpíváme a zazpívám již zmíněné litanie. Prý pozdvihnu úroveň pobožnosti o 100 %. Ráda při májových modlitbách vzpomínám s díky na svou prababičku.

Ovšem i prababička Marie z maminčiny strany mi předala kus víry. Nejvíc asi tím, že vždy kolem 15. srpna (15. srpen – hlavní pouť na sv. Hostýně, slavnost Nanebevzetí Panny Marie) jsme spolu jely autobusem na sv. Hostýn. Byl to náš celodenní výlet. Vyjížděly jsme kolem sedmé ranní, v Bystřici pod Hostýnem jsme přestoupily na autobus, který nás vyvezl na hostýnskou horu. Na Hostýně jsme šly do baziliky na modlitbu růžence a následnou mši sv. Po mši sv. jsme se prošly kolem prodejních stánků, kde mi babička koupila kokosek a turecký med. Pak jsme jely autobusem zpět do Bystřice, kde jsme poobědvaly, povětšinou na smažený sýr s hranolkama a tatarskou omáčkou. Po obědě jsme chvilku poseděly na náměstí na lavičkách, koupily jsme si zmrzlinu a pomalu se vydaly na autobus, který nás kolem třetí odpoledne dovezl nazpět do rodné vsi mé maminky.

Opět mě mé vzpomínky odnesly dál od malhotské kaple. Kaple a kostely jsou pro mě především místem modlitby a slavení mše sv., ale i místem setkávání. V naší kapli probíhá takové milé setkání na Štědrý den, kdy se v ní koná Otvírání Betléma. Během něj čte pan farář vánoční příběh o narození Ježíška, zpívají se koledy a děti postupně přenáší betlémské postavy od obětního stolu do zadní části kostela, kde jsou už připravené jesličky. Není to mše sv. ani bohoslužba slova, jen krátké vánoční setkání místních. Na závěr se pomodlíme Otče náš a pan farář nám dá požehnání. Lidé si také nosí lucerničky a do domovů si v nich odnášejí betlémské světlo.

Jak jsem již několikrát zmínila, čas, kdy jsem chodívala na mše a pobožnosti pouze do Malhotic, je dávno pryč. Již šestým rokem chodím na mše sv. v Olomouci a ta nabízí ten luxus, že si mohu vybírat – ranní, večerní, s dlouhým kázáním, tichá, varhanová, se schólou, jak je libo. Vzhledem k mému stavu mám ráda a vyhledávám studentské mše sv., které jsou v dominikánském kostele a v kostel Panny Marie Sněžné. Oba kostely jsou mému srdci blízké, každý je výzdobou úplně jiný, i pro mě osobně. K dominikánům se chodím zpovídat a jsem tam pasivním účastníkem mší. V kostele PMS se odehrál můj osobní duchovní zážitek, velmi důležitý pro můj život. Působí tady také Vysokoškolské katolické hnutí, když je mše sv. za Pedagogickou fakultu, zapojuji se do průběhu mše. V obou kostelích jsem se modlila před náročnými zkouškami nejen ve škole či děkovala za prožité události nebo se také ptala, jak dál, kam se budou mé kroky ubírat…

Mám ráda kostely a kaple, jejich ticho, tajemno, ale i chvíle slavností a setkání. Ovšem osobně je mému srdci nejbližší malhotská kaple. Kéž bych tam i já mohla jednou přijmout svátost manželství.

 

Poznámka: úvaha - popis do školy na téma kostel v mém bydlišti

Zobrazeno 349×

Komentáře

dromedar

"V měsíci květnu se zde věřící schází k májovým pobožnostem, každou neděli také k podvečerní pobožnosti, malhotsky „modlení.“"

"Májové pobožnosti" jsou dodnes rozšířené, ale pravidelné nedělní podvečerní "modlení" (dřív nazývané snad nejčastěji "odpolední pobožnost") je úkaz vzácný. Z čeho dnes u vás sestává?

Mišička002

Pěkný podvečer, přiznám se, že na nedělní "modlení" nechodím, ale předpokládám, že se modlí růženec, zazpívá se píseň a závěrečné modlitby. :)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio